Zažehnutá jiskra

Když byly Jacobovi dva roky, řekli lékaři matce, že je autista a nikdy nebude schopen ani zavázat si sám boty. Zatímco se odborníci zaměřili na to,aby Jake zvládl základní dovednosti a nenechal se rozptylovat zbytečnostmi, chlapec se víc a víc stahoval do svého vlastního světa a nedělal žádné pokroky. Nakonec úplně přestal mluvit.

Jeho matka cítila, že tohle není v pořádku. Odhlásila ho ze speciální školkya doma v garáži vytvořila centrum denní péče. Proč se při výchově soustředit na věci, které dítěti nejdou? Proč naopak nerozvíjet jeho nadání a záliby? To se stalo její základní filozofií spolu s důrazem na hry a běžné dětské zážitky, jako je sport, pikniky nebotáboření. Její tvrdá práce a odhodlání přinesly výsledky, které nikdo neočekával.

Jacob má ve skutečnosti IQ vyšší než Einstein, fotografickou paměť a počítat se naučil sám v průběhu dvou týdnů. V devíti letech začal pracovat na originálníteorii v oblasti astrofyziky, která mu podle odborníků jednou přinese Nobelovu cenu. Od dvanácti let se profesionálně věnuje kvantové fyzice.

Barnett,K.: Zažehnutá jiskra. Nakl. MOTTO 2016, 352 s. ISBN