Další oběť epidemie: střídání letního a zimního času zatím zůstává

Koncem října jsme ručičky na cifernících posunuli o jeden dílek nazpět, neděle tím pádem byla o hodinu delší. Z tohoto pohledu je změna z letního času na zimní ta příjemnější. Odborníci nejen z Fyziologického ústavu AV ČR, kde se chronobiologii, tedy biologickým rytmům živých organismů, věnují už řadu let, však dlouhodobě upozorňují, že přechody jsou nepřirozené a že v lidském organismu mohou způsobit větší paseku než užitek. Evropská komise jejich hlasům dopřála sluchu a vypadalo to, že v blízké budoucnosti dojde k zrušení této dichotomie. Do věci nicméně zasáhla celosvětová koronavirová krize.

Hlavní důvody pro zavedení letního času byly ekonomické. S myšlenkou si představitelé států pohrávali už od 18. století – vedli je k tomu úvahy nad tím, jak uspořit energii a více využít denního světla k práci a dalším aktivitám.

Na našem území si lidé poprvé posunuli hodinové ručičky během první světové války, pak opět během té druhé, pravidelný režim střídání letního a zimního času se ustálil až na konci sedmdesátých let – od té doby ke změně docházelo vždy po půl roce: v březnu a září. V souladu s dalšími evropskými zeměmi se letní čas s platností od roku 1996 protáhl o měsíc.

Jak to vidí vědci
Výzkumy ovšem stále jasněji dokazují, že náš časový systém je evolucí citlivě nastaven na střídání světla a tmy a jakékoli narušení se odrazí na jeho fungování. Platí to i o uměle zavedeném střídání přirozeného, tzv. zimního, a letního času. Pokud bychom od něho chtěli zcela ustoupit, doporučují odborníci ponechat přirozený zimní čas – a mají k tomu pádné vědecké důvody.

Letní čas nám posouvá světlou část dne do pozdějších hodin, proto můžeme být déle do večera aktivní. Ovšem sociální čas jsme ponechali stejný, a tak děti chodí do školy a lidé do zaměstnání stále ve stejnou denní dobu. „V létě se to nezdá být velký problém, protože na nás sice působí světlo déle zvečera, čímž se nám naše vnitřní hodiny posouvají více do večerních hodin, ale protože jsou v našich zeměpisných šířkách velmi dlouhé dny, máme zároveň světlo brzy ráno. A ranní světlo působí obráceně, má tendenci vnitřní hodiny zase trošku předbíhat,“ říká Alena Sumová z Fyziologického ústavu AV ČR. Díky tomu kombinace světla zvečera i zrána fakticky udržuje hodiny jakž takž seřízené.

Problém ovšem podle vědkyně nastává v zimě, kdy se významně zkrátí světlá část dne – noci jsou dlouhé a dny krátké. Pokud bychom natrvalo ponechali letní čas, budeme mít sice o trochu déle odpoledne světlo, ale zase ne o moc, protože dny jsou v každém případě krátké. Hlavně by se ale významně posunula ranní tma, rozednívalo by se později. Ve výsledku by nám po relativně dlouhou část roku chybělo ranní světlo. „Jenže právě to je velice důležité pro seřízení vnitřních hodin na správnou denní dobu, zejména když má velká část populace hodiny geneticky nastavené tak, že mají spíš tendenci se zpožďovat, běží spíš pomaleji než s čtyřiadvacetihodinovou periodou,“ vysvětluje Alena Sumová.

Těmto lidem by zvlášť silně chyběl ranní signál pro seřízení vnitřních hodin. Měli by je posunuté více do noční doby, takže by byli večer déle aktivní – čímž by se jejich biologické hodiny ještě víc zpožďovaly. Nakonec by je významná část populace neměla dobře seřízené s denní dobou, časový systém by nemohl dobře plnit svou úlohu a řada procesů v těle by neprobíhala optimálně. Proto bychom podle odborníků měli poslouchat přírodu a po celý rok zachovat přirozený standardní čas – nyní zvaný zimní.

Odklad na neurčito
Právě ten chtějí čeští zástupci navrhnout v Evropské komisi jako východisko pro stanovení času v Česku. Mezi členskými státy ale v této věci nepanuje shoda. Například Portugalsko, Polsko nebo Kypr hlasují pro letní čas. Rozlousknout tento oříšek měla Evropská unie po několika odkladech příští rok. Jenže teď – v době, kdy se celý svět zabývá nemocí covid-19 – to vypadá, že dojde k dalšímu odsunutí na vedlejší kolej.